O workshopu Wim Hofovy metody s Kamu

Na začátku letošního roku vyhlásila na sociálních sítích známá česká šéfkuchařka Kamu, že pořádá workshop Wim Hof metody s australskou instruktorkou Leah Scott

Super, řekla jsem si. Skvělé a zdravé jídlo, které miluju, a Wim Hof metoda, se kterou už chci delší dobu začít. Než jsem se stačila přihlásit, z několika vypsaných termínů už zbyl jen jeden. Samozřejmě ten nejméně populární, protože to bylo ve všední den. 

Nevadí, intuitivně jsem se přihlásila i tak s velkou radostí. Na místě jsem pak zjistila, že jsem byla předposlední přihlášená. Uf, tak to bylo o fous.

Když na konci února nastal den D, moc jsem se těšila. Zároveň jsem cítila lehký pocit nervozity z toho, že jedu do neznáma, sama a ještě budu lézt do jezírka s ledovou vodou. Adrenalinu jsem měla v krvi opravdu dostatek.

Přijela jsem na místo. Ke starému stavení, které zvenku čišelo romantickou atmosférou. Uvnitř už většina účastníků ochutnávala welcome sváču od Kamu, zatímco její usměvavá maminka vítala a registrovala nově příchozí.

V kompletní sestavě jsme se pak odebrali na krásně připravenou půdu toho stavení. Zaujali jsme místa do kruhu na karimatkách a zachumlali se do spacáků. Leah nám anglicky začala vyprávět svůj životní příběh, který ji přivedl k tomu, co dělá. Poté nastala teoretická část Wim Hof metody, její pilíře, aplikace, benefity

Přestože Leah mluvila krásnou zřetelnou angličtinou, byl tu i Robert (přítel Kamu), který vše překládal do češtiny. Atmosféru doplňoval talentovaný hudebník Daniel, který nás po celý program doprovázel na nejrůznější nástroje.

Wim Hof metoda je založena na třech pilířích: vědomém dýchání, řízeném otužování a nastavení mysli.  Super, teorii známe, jde se dýchat.

Položili jsme se všichni na záda a Leah s Robertem nás provázeli dýchacím cvičením. 30 hlubokých nádechů, 30 vydechnutí, zádrž dechu po výdechu 1-1,5min, hluboký nádech a zádrž dechu po nádechu 15 sekund. Toto bylo jedno kolo. Těch kol jsme dělali dohromady pět. Celkem okolo 50 minut intenzivního dýchání a meditace.

Po třetím dýchacím kole jsem začínala cítit, jak mi brní ruce i nohy. Když jsem ve vedené řeči Leah slyšela, že je v pořádku cítit brnění, pokračovala jsem bez váhání dál. Po chvíli se mi zkroutila pravá ruka do křeče a nohy mi ztěžkly. Nenechala jsem se odradit. Následně se mi do křeče sevřely i rty. Stále jsem dýchala, co jsem mohla.

Páté dýchací kolo si už moc nepamatuji, ale to, co nastalo po něm, byla slast. Procházeli jsme uvolňováním a meditací, kdy se tělo vracelo zpět do normálu. V tenhle moment se mi stalo něco, s čím jsem se předtím ještě nikdy nesetkala. Jako bych uvnitř sebe odcestovala někam daleko, kde není ani gravitace, ani nic dobrého, ani špatného. V tomhle prostoru jsem se spojila s hlasem své intuice, která mě ujistila, že to se mnou myslí dobře, ať jí poslouchám.

No, jí… Byl to mužský hlas. Moje intuice je chlap.

Po tom, co jsme se všichni vrátili do reality a probrali se, jsme si začali sdílet své zážitky z toho, co jsme právě prožili. Tahle část mě hodně bavila. Ukazovala nám, jak jsme každý jiný, každý máme rozdílné vnímání i prožitky.

Někdo se už během dýchání ocitl na krásné louce mezi horami, na které se pásli koně. Jiným se ukázal nějaký problém ze života, který potřebovali vyřešit na podvědomé úrovni, začali tedy plakat. Někdo cítil pouze změny na fyzické úrovni. Někdo necítil nic. Všichni jsme se ale shodli na tom, že se cítíme jako po velkém výkonu, přitom velice uvolněně. Jako když relaxujete po sauně.

Následoval vydatný oběd od samotné Kamu. Vše, co nám naservírovala, bylo dokonale promyšlené. A ta chuť- naprosté nebe.

Po obědě nás čekala nejobávanější část workshopu – otužování. Po briefingu, na němž jsme dostali instrukce, jak dýchat při vstupu do ledové vody a jak ovládat svoji mysl v průběhu otužování, jsme šli na zahradu k jezírku.

Začínalo zrovna sněžit, když jsme prováděli kardiovaskulární cvičení před otužováním, adrenalin stoupal.

Pak jsme se rozdělili na tři skupiny a šli do vody. Dobrovolně jsem šla v první skupině, protože ráda čelím nepříjemným věcem. A taky jsem to už chtěla mít za sebou. ☺

Namotivováni jsme vstupovali do jezírka s vodou o teplotě 2°C. Nejdřív po kolena, pak rychle sednout. Zalapání po dechu a boj. Boj se zimou, s myšlenkou „chci utéct“.

Držela jsem se ale instrukcí a během pěti nádechů a výdechů jsem byla naprosto klidná. Pocit zmrzlých rukou a nohou jsem rozpustila pomocí myšlenek. Tento moment byl pro mě velmi cennou zkušeností.

Po otužovací sekci jsme si ještě příjemně popovídali s Kamu, Leah a Robem na té skvělé půdě a jako bonus jsme dostali lekci jógy. Po tom celodenním vypětí se ale přiznám, že na tu jógu už nezbývalo moc sil. 

Jako tečku na konec nám Kamu naservírovala skvělý dezertík.

Celý den byl plný nových zkušeností, překonávání sama sebe a výtečného jídla.

A co mi tento den dal do života?

Nové pomocníky: dýchání a otužování. Zařadila jsem je do své rutiny, kterou praktikuji několikrát týdně. Dýchání používám, když cítím, že na mě „něco leze“, před a po psychicky vypjatých situacích. Otužuju se pro svoje zdraví, podporuju tím imunitu. Je to i velký trénink výstupu z komfortu, který se pak snáz aplikuje do života.

Všem to jednoznačně doporučuji.

Líbí se vám tento článek?

Share on facebook
Sdílejte ho na Facebook
Share on twitter
Sdílejte ho na Twitter
Share on linkedin
Sdílejte ho na LinkedIn
Share on pinterest
Sdílejte ho na Pinterest

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto webové stránky používají k poskytování svých služeb soubory Cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů Cookies.